"Porcelánové panenky jsem vůbec sbírat nechtěla. Dovedla mě k tomu moje maminka, které se to vždycky líbilo a kupovala si sem tam nějakou menší panenku. Když jich měla asi 80, onemocněla a začala uvažovat, co s tím," vzpomíná na své sběratelské začátky Klapuchová, která mamince přislíbila, že se o její sbírku postará.

Panenky ji ale tak chytly za srdce, že kolekci začala postupně rozšiřovat. Dnes v ní má princezny, jeptišku nebo třeba indiány. Na panenky navíc začala šít oblečení a její specialitou jsou kroje, které podle předlohy sama propracovává do nejmenšího detailu.

"Sedím a šiju kroje a mám obrovskou radost, když se mi to povede. V krojích vidím práci lidí, to jak kdysi žili, a obdivuju jejich trpělivost a to, co dokázali udělat," vysvětlila Klapuchová.

Obdiv jistě zaslouží i sama sběratelka, jež hodiny tráví nad svou osvětlenou lupou a podle předloh šije, vyšívá nebo třeba vykládá perličkami kroje, které však na panenky tvoří v podstatně menším měřítku. Při své práci je zcela precizní a nevynechává ani detaily, které jsou mnohdy schovány pod šátkem nebo množstvím spodnic.

"Teď konkrétně dělám plzeňský kroj a od Vánoc denně sedím večer minimálně dvě tři hodiny s lupou a vyšívám," dodala sběratelka. Podle krojů vybírá i tváře panenek tak, aby se k nim co nejlépe hodily.

Kupuje převážně panenky, které nejsou vyráběny sériově, ale je jich pouze omezený počet. Vede si také seznam panenek, v němž nechybí jejich fotka se jménem a velikostí. S úsměvem však přiznává, že vzpomenout si na všechna jména už by nedokázala. "Kdyby ale někdo umístil panenku někam jinam, tak bych to poznala," uvedla sběratelka, která už své panenky i několikrát vystavovala.

"Jsem hrozně spokojená, že jsem dodržela slib daný mamince. Panenky bych dnes už nedala," uzavřela Klapuchová. Věří, že v rodinné tradici bude jedou pokračovat její šestiletá vnučka, která od mala ví, že tyhle panenky nejsou na hraní.